Dnes na Janicku padla kletba vladce Pakala - dostavily se strevni potize. Zrejme z toho vcerejsiho kurete. Rano jsme vahali zda-li nekam vyrazime nebo neudelame oddychovy den. Janicka je ale silna zena, a tak jsme posileni cernym uhlim vyrazili smer ruiny. Dnes jsme nejeli autem, ale svezli jsme se colectivo minibusem. U vstupu nas odchytil nejaky pruvodce a neustale se nas snazil presvedcit, ze se bez neho neobejdeme a v kniznim pruvodci je jen minimum informaci. Bohuzel jeho snaha byla marna, tak si potom jen neco zamrucel pod vousy a odesel. V Palenque je strasne moc pyramid, pruvodce rikal pres 1000 chramu. Pro turisty je jich ovsem pristupnych mnohem min. Ostatni jsou ukryte v nepristupne dzungli. Dobre je, ze na vetsinu z nich se da vylezt a do nekterych je mozne i vstoupit. Pyramidy jsou hodne vysoke a maji strme schody, takze ti co trpi zavrati o hodne prijdou. Nastesti tohle neni nas pripad a s nadsenim jsme lezli hned na prvni. Z pyramid je nadherny pohled do kraje. Na nekterych jsou jeste pekne viditelne reliefy a hieroglyfy. Sem tam jsme z dzungle slyseli hrozne zvuky, jako by tam radil tarzan. Co to ve skutecnosti bylo, ale nevime. Na ruinach jsme vydrzeli cely den, prolezli jsme co se dalo a udelali dalsi stovky fotek (z toho pouze 1 leguan,jesterka,motyl a mraveneci), i kdyz nad Janickou stale visela ranni kletba. Puvodne jsme se meli u vodopadu i koupat, ale bylo tam vody po kotniky a jeste tam byly postavene zabrany, tak jsme se zvlazili jen pohledem. Od mistnich trhovcu jsme koupili mayske kalendare, cenu jsme ovsem museli usmlouvat na prijatelnou miru. Po navratu na hotel, Janicka natrefila na Cechy, kteri se tu ubytovali. Jejich zazitky z Guatemaly radeji nebudeme zminovat. Mexicka recepcni se na nas nechapave divala, jakou reci to mluvime a jak si muzeme rozumet. Dnesni veceri jsme volili spise konzervativnejsi formou, protoze tu stale hrozi ta kletba. Tak jsme radeji zasli na hambace. Zitra snad budeme odvaznejsi. BTW: uz se tu objevuje halloweenska vyzdoba, pavuciny, pavouci, dyne...

Rano jsme vyrazili na snidani. Tentokrat jsme byli odvazni a zasli do mistniho stanku na namesti. Dali jsme si mexicke veprove maso,fazolove pyre a domaci tortily. Bylo to vyborne a zatim bez nasledku. Cestou do Meridy jsme tankovali. Zatim jsme ujeli neco pres 500km a prum. spotreba je kolem 10l/100km. Par postrehu z dalnice. Mnohem volnejsi nez D1, na urcitych mistech je mozne se otacet, muzou tam cykliste a jsou tam autobusove zastavky. Meridou jsme projeli a pokracovali smer Dzibilchtun - mayske spravni a obradni centrum. Chvili jsme bloudili,ale nakonec jsme ho nasli. Bylo tam nekolik zachovalych pyramid, ale hlavne jsme byli prekvapeni, ze jsme si na ne mohli i vylezt, coz jsme samozrejme vyuzili. Puvodne jsme se tam meli i v jeskyni koupat, ale kdyz jsme videli tu malou plochu plnou lekninu a napisem "koupani na vlastni nebezpeci", tak jsme se radeji nekoupali. Pote nasledoval presun zpet do Meridy a najit ubytovani. Tento zdanlive jednoduchy ukol se ovsem stal velkym problemem. Do navigace jsme zadali spravnou ulici,ale dojeli jsme uplne nekde jinde. Takto jsme Meridu projeli asi 3x, ale hotel nikde. Ze zoufalstvi jsme se ptali i policie, ale ani oni nam moc nepomohli. Problem byl take v navigaci, ktera nemela dobre zmapovane jednosmerky a neustale nas posilala do protismeru, kde jsme jednou i skoncili. Po hodinovem jezdeni tam a zpet jsem to uz vzdal, zastavil a rekl, ze dal nejedu. Bylo to jako zacarovany kruh. Janicka vystoupila a sla hledat pomoc u nekoho mistniho. Po chvili mela stesti, narazila na cernocha, ktery umel anglicky a rikal, ze nas za maly uplatek dovede k hotelu. Jak rekl, tak se i stalo a nakonec jsme dorazili k hotelu. Personal hotelu byl velmi ochotny a dali nam jeste ruzne tipy co a jak v Mexiku. Po ubytovani jsme vyrazili do mistni restaurace na veceri. Dali jsme si mistni specialitku. Personal se dusoval, ze to neni palive, ale bylo. Byla tam paliva paprika, ze ktere se nam pekne spustil sopel a personal restaurace se u toho narame bavil. Po veceri jsme se sli projit na hlavni namesti, kde bylo folklorni vystoupeni u prilezitosti nejake oslavy.

Rano jsme vyrazili na snidani, dnes musela byt vydatna protoze nas cekala dlouha cesta do San Cristobal. Tak jsme zavitali do americke casti Campeche(Mc donald,KFC, Burger King...) do Burger Kingu a poradne se tam nadlabli. Cestou jsme jeste navstivili starou pevnost s kanony, ktera drive chranila mesto. Byl z tama pekny vyhled do mexickeho zalivu. Po snidani jsme se jeste na chvili prosli kolem zalivu (azurove cista voda to nebyla, asi s trochou ropy). Pote jsme jiz vyrazili a hned u vyjezdu z Campeche jsme byli zastaveni policejni hlidkou. Policte byli ocividne radi, ze zastavili nekoho z tak exoticke zeme a ne nikoho mistniho. Po kontrole dokladu jsme pokracovali dale ve sviznem tempu. Na mexickych silnicich musi byt clovek neustale ve strehu, napriklad se muze zniceho nic objevit dira velka jako krater na pekne silnici a nebo neoznaceny prejezd na druhou stranu silnice v pripade rozsirovani jizdnich pruhu. Jizdu v noci si v takovych podminkach nedovedu predstavit. Veskery provoz na zuzenych silnicich ridi delnici pomoci cervenych satku, kterymi ruzne mavaji. Mozna jsme cestou prejeli vetsi jesterku, ktera se opalovala uprostred naseho pruhu. Zadne zvuky jsme ale neslyseli, tak to mozna prezila. V puli cesty jsme z casovych duvodu zmenili plan a nejedeme do San Cristobal, ale jen do Palenque. Podle navigace vychazel cas prijezdu do San Cristobal az po 9 vecer. Po Mexiku jsme ujeli uz vice nez 1000 km. Asi hodinu pred Palenque se nam stala mensi neprijemnost s nasim mazlickem. Dostali jsme defekt prave zadni pneumatiky. Kdyz nam v pujcovne ukazovali rezervu a naradi, tak jsem si v duchu rikal, to potrebovat nebudeme. A jak jsem byl ted rad, ze ji mame. Vymena kola probehla hladce, mozna jsem se trochu uspinil a byla jen nepatrne delsi nez u Ferrari v F1. Dokonale jsme zuzitkovali znalosti z nedavne vymeny kola u pasika. Ted jen musime najit nejaky mistni servis, aby nam zalepily tu pichlou. Janicka aspon vyuzila pauzy k tomu, aby se vycurala a nalakala na sebe nekolik mravencu. Netusim co na ni videli tak dobreho. V Palenque jsme pekny hotel nasli pomerne rychle. Po ubytovani jsme se vydali na veceri. Hambace jsme meli rano, tak jsme sli na neco mexickeho. V pruvodci jsme nasli tip na dobrou restauraci s velkymi porcemi jidla. Dopadlo to presne jak psali. Porce jidla, kterou jsme dostali byla vice nez uspokojiva. Janicka sporadala pulku kurete na posezeni. Sotva jsme se z tama dokutaleli zpet na hotel. Opet jsme dostali pikatni predkrm, tentokrat nas na to upozornili, takze Janicka ho radeji nepokousela a ja jsem ho zkusil jen tak na spicku jazyku a stacilo mne to. Obsluha se jen uculovala, tady to zrejme davaji detem ke snidani. Uz jsme i trochu opaleni, kdybych nebyl blond, tak me od mistnich nepoznate.

V sobotu vecer zrejme pari cele Mexiko. Asi do 2 rano jezdily kolem nasich oken motorky a auta s hlasitou hudbou a z dalky bylo slyset duneni hudby. Rano jsme se tesili na snidani formou bufetu, ale v restauraci nam rekli, ze zadnou snidani nepodavaji, pouze obed. Tak jsme vyrazili hledat jinou alternativu. Nakonec jsme se nasnidali v "garazi". Mistni si z garaze udelali rychle obcerstveni. Potom jsme vyrazili smer Chichen Itza, kde jsme byli skoro cely den. Hlavni pyramida je nadherna. Kolem sebe ma jeste nekolik ruzne zachovalych bratricku. Cesticky jsou lemovane mistnimi prodejci, kteri anglicky neumi,ale maji natrenovanych nekolik zakladnich anglickych frazi napr. Specialni sleva, skoro zadarmo, za dollar... Dokonce jsme tam potkali ceskou rodinku, ktera s nami letela do Cancunu. Unaveni celodennim chozemim jsme se vratili zpet do Piste, kde jsme meli predplaceny obed formou bufetu. Poradne jsme se najedli a jeste jsme se tam vykoupali v hotelovem bazenu. Nasledoval navrat na hotel, kde jsme relaxovali a cekali na vecerni svetelnou show na Chichen Itza. Na pokoji jsme zjistili, ze netece voda (studena,teplou tu jeste nemaji), tak jsme informovali mistniho senora, ktery to sel s mexickym klidem zkontrolovat. Mimochodem, zde se mi vyborne hodila jedinna spanelska fraze, kterou jsem umel a to, ze zachod nesplachuje. Mezitim cas pokrocil a my jsme vyrazili na svetelnou show. Proti komarum jsme se vyzbrojili dlouhymi kalhoty a mikinou, protoze evropska krev jim hodne chutna. Janicka ma na leve noze vice nez 30 kousancu. Pyramidy byly pekne nasvicene, jen skoda ze doprovodna rec byla ve Spanelstine.

Rano jsme bohate posnidali v yucatanske restauraci a vydali se z Meridy do Uxmalu. Kolem 11:30 jsme byli na miste. Uxmal bylo mayske mesto. Je zde nekolik zachovalych pyramid a dalsich budov. Vetsina staveb je volne pristupnych, dokonce je mozne i vylezt na 32m vysokou pyramidu. Samozrejme jsme neodolali a vylezli na ni. Pohled z ni do okoli byl uzasny, pokud nemate zavrate. Zajimava byla i cesta dolu, pyramida ma cca 70 schodu. V celem arealu bylo minimum lidi, byla to skoro jako soukroma prohlidka. Krome pyramid mame take hodne fotek leguanu, byli videt skoro vsude. Nekdy jsme je zahledli az jsme byli kousek od nich a oni zacali strachy prchat. Po prohlidce Uxmalu jsme vyrazili smer Campeche. Cestou nas stavila policie na bezne namatkove kontrole, zkouseli si ceskou vyslovnost nasich jmen a pote nas pustili dal. Zatim jsme potkali "hodne" policisty, ale se samopalem v ruce a provazem pres silnici presto budi respekt. Sem tam potkame ve meste i nakladni auto plne ozbrojenych vojaku, ale je to spise z preventivnich duvodu. Zdaji se vam kamiony pomale? Mozna v Cesku, ale urcite ne v Mexiku. Potkali jsme kamion i s privesem, ktery si to mastil vice nez 100km/h, v zatackach se pekne vlnil, jako had. Navigace dnes byla nejaka hrava a stale se nas snazila navigovat pres vesnice a ne pres obchvaty. Bloudeni a hledani hotelu v Campeche nebylo dnes tak hrozne jako vcera v Meride. 3x jsme se zeptali a uz jsme byli v centru mesta, bohuzel ani dnes navigace neznala system jednosmerek v centru. Nakonec jsme se ubytovali v jinem hotelu nez jsme puvodne planovali, protoze ten puvodni byl vice vybydleny. Pote jsme vyrazili na prochazku smerem k zalivu a take dat si neco k veceri. Dnes jsme si dali neco uplne anti-mexickeho. Nasli jsme tam McDonalda, tak jsme sli vyzkouset jeho mexickou pobocku. Vecere pro 2 za $134 mx byla dobra. Pro informaci Big Mac menu zde stoji $52 mx (77kc), o trochu levnejsi nez u nas. Prochazkou kolem mexickeho zalivu jsme se vratili zpet na pokoj.

Rano jsme se jeste naposledy vykoupali v karibiku a vyrazili smer Piste, z kama nasledujici den pujdeme na celodenni vylet do Chichen Itze. Cestou jsme se stavili v nakupnim centru, kde jsme si koupili neco sladkeho na cestu, dulezity spray proti komarum, galon vody a colu (2.5l za $17.5 mx, koupil jsem 2, takove nabidce neslo odolat). Cestou jsme jeli pres Valladolid, kde jsme se chteli najist, ale bohuzel jsme nenatrefili na nic vhodneho, tak jsme pokracovali dal k jeskynim. U jeskyni nas odchytli deti, ze nam za $1 usd pohlidaji auto. Odpor byl zbytecny, tak delali, ze hlidaji. Vstup do jeskyne stal $51 mx/osobu. Jeskyne vypadala velice pekne, byly tam krapniky a netopyri. Trochu jsme meli obavy z teploty vody, ale byli jsme prijemne prekvapeni, ze byla jen nepatrne chladnejsi nez v karibiku. Voda v jeskyni byla pekne pruzracna, plna rybicek, ale bohuzel nebyla dostatecne nasvicena pro podvodni fotografovani. Chvilku jsme se tam koupali. Cestou na parkoviste jsme videli deti, jak rychle prchaji k autu, abysme videli ze hlidaji. Po prichodu k autu chteli penize, ale Janicka je zdrbala, ze nehlidali a nic nedostanou. Kluk se dokonce schval za druhe auto a nechtel ani prijit, kdyz me ho bylo lito a chtel jsem mu dat $10 mx. Potom jsme pokracovali smer Piste, kde jsme hledali ubytovani. Dle pruvodce je dobre ubytovani s bohatou snidani v hotelu El poxil. Po chvilce hledani jsme ho nasli. Pokoj bych zaradil do prumerne kategorie. Bohuzel turisticka sezona jeste nezacala, takze kuchyn nefunguje. O bohatych snidanich si muzeme jen zdat. Vyrazili jsme do mestecka dat si neco na jidlo. Ceny jsou tu 2x levnejsi nez u karibiku. Za veprovou smes s ryzi a kureci stehno s ryzi a 2x colu jsme platili i s dyskem $150 mx. Dostali jsme i rajcatovy salat, po kterem se mne spustil pekny sopel, jak me protahl. Na prvni pohled vypadal nevinne, tak jsem si dal celou lzicku do pusy a to byla chyba. Okamzite jsem blafnul jak stare kamna. Po veceri jsme pokracovali dale v prochazce, cestou jsme dali najist nekolika komarum a stavili se v turistickem centru, kde jsme si koupili listky na Chichen Itzu. Personal byl zvedavy z kama jsme, na CR se moc nechytli, ale zabral Petr Cech. Cestou zpet na hotel jsme nasli peknou restauraci, kde se muzeme za $50 mx nasnidat formou bufetu.